Toulky Marta

Austrálie 2007 - 2022




Časopis Puchejř - druhá povídka

A tady je ta druhá...

TRAMPI, DÍKY!

V roce 2008 jsem se v Čechách starala o nemocného tátu. A zrovna v té době kanadský Šolim a pražský Paddy uspořádali vlakovou výpravu po památných místech českého trampování. Superskvělá akce Česko 2008, kde se spojilo to, co mám nejraději, tramping a vlaky.
Já jsem se mohla vždycky připojit na jeden den a noc, a pak jsem zase valila vlakem za tátou, postarat se, zajistit a následující den jsem se opět urvala a dostihla kamarády v nějaké další trampolokalitě.
V neděli sedmnáctého srpna měl můj táta 75. narozeniny, takže ten den samozřejmě patřil jemu. Jenže nad přípravou dortu jsem stejně pořád myslela na trampy, kde asi jsou, kam pochodují, co asi hraje Prcek na kytaru. A v tom se mně rozsvítilo: "Peldo, ty blbe, vždyť oni dnes jedou z Brna do Chocně k osadě Kamarád!" Moji rodiče totiž bydlí v České Třebové, v domě kousek od hlavní trati (už jako holka malá, vlakům jsem mávávala...). A z Brna do Chocně vedou koleje jedině přes Třebovou.
Šlehla jsem s rozšlehaným krémem, popadla mobil a volala jsem Paddymu. Ten mě ujistil, že opravdu pojedou okolo nás, a to ani ne za moc dlouho. Na nádraží už bych taťku nestihla dopravit, ale nařídila jsem mu, ať se kouká hodit do trampského, že mám pro něj dárek. Nechápal, ale provedl. Potom jsem ho, chudáka, o berlích dotáhla ke kolejím a po cestě jsem mu vysvětlila, že ho nehodlám hodit pod vlak, ale že mu z vlaku bude mávat asi tak stovka trampů a přát mu všechno nejlepší. A taťka stál, zodpovědně držel naši přenosnou, osadní vlajku a čekal.
Paddy mezitím ve vlaku postavil všechny do latě, teda k otevřeným okýnkům. Mašinfíra, když uviděl taťku u kolejí, tak v domnění, že mu chce skočit pod soupravu, houkal jako o život, a tím přispěl i on svoji trochou do mlýna. Byl to mžik, pár vteřin, ani jsem nestihla spočítat, kolik to bylo vagónů, ve všech otevřený okna a z nich mávaly postavy v zeleném.
To je na životě krásné, že někdy pár vteřin znamená víc než roky, a to se právě tehdy stalo. Taťku ten den už nezajímaly chlebíčky, dorty, řízky ani dárky. Pro něj byl nejkrásnější dárek tenhle projev kamarádství.
Taťka žil dalších osm let a stáří a nemoce jeho mysl dost pošramotily. Ale nespočítám, kolikrát se mě až do konce svého pozemského čundru s potutelným úsměvem zeptal: "Marti, pamatuješ, jak mně tenkrát mával celej vlak?" Jsem si naprosto jistá, že to ještě dnes nadšeně vykládá Pajdovi i ostatním okolo nebeského ohně. A náš šerif Hurt mu v tom nebi pekelně závidí.
Za Adolfa Popa zvaného Babčák posílá dodatečné, ale o to obrovitější díky všem a Paddymu aspoň třikrát
Marta Pelda Pelikánová, Nezávislý Westmen Česká Třebová

P.S. Básničku jsem psala cestou ve vlaku za kamarádama na další štaci, ale pak už jsem neměla příležitost jim ji přečíst.

Básnička.....zobrazit detail

Povídka v časopisu Puchejř.....zobrazit detail

Fotogalerie .... zobrazit detail