Z našeho života



Moji rodičové tvrdí, že jsem si na nich bráchu vyprosila po devíti letech jedináčkovství. Asi mají pravdu, kdyby mi ho neudělali, musela bych si ho vymyslet. Ovšem takový kousek, jaký se povedl ve skutečnosti, by moje fantazie nezvládla. Všechna čest a díky Osudu.
Ačkoli mi v mládí dokonce písemně odpřísáhl, že se nikdy neožení a pokud ano, ať ho sežere ježek, slib nedodržel. Naštěstí si vybral Petru, která, ač původem Pražačka, je do nepohody a na cesty jako stvořená. Díky Osudu podruhé.
Osud mi to zkomplikoval jen tím, že žijí v San Diegu tj. Kalifornie, tj. USA, tj. Severní Amerika, tj. kurva daleko.


Jak jde čas


(Pokud toužíte po detailu, na fotky lze kliknout a zvětšit je. Na vlastní riziko.)

Když jsme byli ještě smradi


Větší smradi


Dospěláci


Větší dospěláci


Senioři


Fuňus



Naši rodičové


Mamka & Taťka mezi květy


Zlatá svatba


Náš pes Ajda - teď už v psím nebi, ale byla skvělá



Pikantnosti pro naštvání Bráchy


Na čundru


Proč jezdím na čundr


Někdy se i umeju


Brácha & Taťka alias homeless


Petr - Petra svatební fotka z minulého století