Velrybářská výprava do Mexika



Ahoj segra. Chytil jsem v autobuse z Mexika nejakej zakernej mexickej bacil a lecil se americkem zpusobem tj. antibiotika z Cech a 8 hodin v praci. Uz mne je lip, tak posilam nejaky zapisky z nasi cesty za velrybama. Nechci se ztrapnit (nasadila jsi latku moc vysoko), tak se nejdriv na ten canc podivej a udelej korekturu. Diky. Fotky mam jiz taky pripraveny. Ahoj Petr

Ahoj Bracho, canc se mi moc libil, a proto ho hned vesim na web. Jen jsem k nemu udelala ty cesky vopruzy - carky a hacky, popr. krouzky. Tos vsechno vypozoroval na miste nebo vycet z odborne literatury? A prosim te, muzes mne jeste rict, proc jsem takovej debil, ze jsem od vas odletela, kdyz tam jsou takovy nadherny ukazy?
Diky Marta

Velrybářská výprava do Mexika

Kaktusy kam oko dohlédneNedávno mně zavolal kamarád Mirek z Colorada, že již má plný zuby letošní zimy, jakou starousedlíci žijící v Denveru dlouho nepamatují. Chce si trošku oddechnout od prohrabování sněhu, prohřát ztuhlé kosti a taky provětrat svoji motorku, která zahálí na dvorku. Cíl jeho cesty byl na samém cípu Kalifornského poloostrova (Baja California) v Mexiku, v městečku Cabo San Lucas. Rozhodl jsem se jet s ním aspoň na tři dny a podívat se na velryby do zálivu Ojo de Liebre (Zaječí oko). Záliv je přibližně na poloviční cestě do Cabo San Lucas a od hranice s USA je vzdálený 700 km. Hlavní silnice do Cabo San Lucas je sice asfaltová, ale bez jakékoliv krajnice, což vyžaduje děsnou koncentraci. Nikde člověk neuvidí tolik křížků podél cesty jako právě na téhle štrece. A že jsme toho už s Mirkem projeli, před deseti lety jsme spolu jezdili kamiónem po Americe. A on je dokonce milionář - teda jen počtu najetých kilometrů.
Mirek a jeho vozidloVyjeli jsme ještě za tmy Mirkovým autem a s harlejem uloženým v připojeném trajleru. Jeden příběh z cesty, tak jako pod čarou - na Baja je někdy problém s benzínem, v některých částech jsou čerpací stanice od sebe dost vzdálený nebo i zavřený. Mexičani to řeší tak, že na zoufalé "gringos", kteří jsou již na suchu, čekají se sudovým benzínem na korbě pickupu. S Mirkem jsme zapomněli včas dotankovat nádrž a byli nuceni zastavit u sudový mexický benzínky. Když nám přes hadičku místní podnikatel čepoval benzín, tak se u nás objevil takový typický špinavý, odrbaný a zarostlý bezdomovec se psem a kupodivu perfektní angličtinou začal povídat o tom, že je známý vynálezce. Vyjmenoval asi 20 různých věcí, které vynalezl, od mikrovlnky až po skládací, motorový koloběžky. Peníze prý má ve Švýcarsku, ale zapomněl již heslo konta. Já mu povídám, že mně byl hned nějak povědomý a že ho znám, jestli se náhodou nejmenuje Jára Cimrman. Zřejmě byl potěšen svojí slávou a několikrát si to jméno zopakoval. Nakonec mně důvěrně prozradil, že Jára Cimrman není on, ale jeho starší brácha - taky zlepšovatel a
vynálezce :-). Dal jsem mu "kvótr" na další výzkumy a on spokojeně odkráčel směrem do bushe mezi kaktusy... nebo možná na patentový úřad. Pumpař-sudař nám prozradil, že "Jára" neumí ani slovo španělsky a na tomto fleku uprostřed ničeho prý v kaktusové vegetaci vegetuje již přes rok.
Konečně velrybyS několika krátkými zastávkami jsme po 12 hodinách jízdy dorazili až k zaječovokový laguně. Zakempovali jsme přímo na pláži zálivu a již odtud bylo vidět a slyšet množství velryb. Druhý den jsme vyjeli na malé loďce pozorovat velryby. Na lodi jsme byli pouze s naším domorodým kapitánem Juanem. Počet plejtvákovců šedých, kteří tvoří velkou většinu, odhadoval Juan na 350 a dalších tisíc je prý cestě. Hlavní sezóna je koncem února, ale i tak jsme velryb viděli neskutečné množství. Někdy se až zdálo, že se schválně předvádí a lidská společnost jim vůbec nevadí, ba naopak měli aspoň diváky.
Sůl nad zlatoBohužel přišla neděle a já se musel vydat z oázy klidu autobusem zpět (10 hodin) do nevábného hraničního města Tijuana. Na cestě k autobusu do města Guerro Negro (Černý bojovník) jsme s Mirkem ve spleti prašných cest trochu zabloudili a ocitli se mezi nekonečnou plochou slaných jezírek. Až po delším čase jsme se konečně vymotali a pro změnu se ocitli uprostřed továrny na sůl, mezi obříma solničkama a nakladačema soli. Přijeli jsme až k bráně vrátnice... pouze z druhé strany :-). Vrátný vše vyřešil mexickým stylem - začal se smát, kde že se tu bereme, zapsal si číslo auta, podal nám ruku a popřál HASTA LUEGO AMIGOS! Pak už jsem jel jen tím infikovaným autobusem a vůbec se mi nechtělo.

A teď trochu poučení:
*Přírodní rezervace El Vizcaino, jejíž součástí jsou i zálivy San Ignacio a Ojo de Liebre, je zahrnuta do světového dědictví UNESCO od roku 1988. Mexiko zakázalo lovení velryb již v roce 1933 a od té doby počet plejtvákovců šedých (Gray Whale) vzrostl z 1000 na 27 000 a každoročně se ve vodách El Vizcaina narodí 900 mláďat.

Velrybí vodotrysk

*Migrace plejtvákovců šedých je nejdelší ze všech savců; velryby plují 12 000 kilometrů z Beringova moře až na západní část Kalifornského poloostrova (Baja California). Beringovo moře je hlavní velrybí "jídelna" s dostatkem potravy. Řádně posilněny a s pár tunami "nadváhy'' se vydají na tři měsíce dlouhou cestu. Plují v průměrné hloubce 50 metrů a rychlostí 8 kilometrů za hodinu. Během cesty musí čelit mnoha nebezpečím, jako jsou dravé kosatky, draví žraloci, ale i dravý člověk.
*Velryby připlouvají do zálivu průběžně; prvně připluji březí samice v touze porodit svoje mláďata v bezpečném prostředí teplejšího a mělkého (max.16 metrů) zálivu. Samci připlouvají později s úplně jinou touhou a s mimi připlouvají i mladé velryby a samice připravené k pářeni. Ty jsou splněnou touhou samců v zálivu oplodněny a příští sezónu zde porodí mláďata.
*Jejich orientační smysl najít z širého oceánu úzký vstup do zálivu je fenomenální, tito kytovci mají výborný sluch, který jim umožňuje měřit hloubku moře. Dokáží také zpracovávat zvuky, které cestují mořskými proudy a vedou je k úspěšnému návratu zpět.
Několik zajímavostí přímo o plejtvákovci šedém:
*Mohou žít až 70 let.
Velrybí kostřička

*Dospělí jedinci měří okolo15 metrů a váží 40 tun (největší živočich, jaký kdy na zemi žil - plejtvák obrovský měří 35 metrů a váží až 150 tun). Novorozenci měří 5 metrů a tahle miminka váží 700 kilogramů.
*Samice rodí jednou za dva roky.
*Mláďata jsou kojena minimálně 6 měsíců. Samice má dvě bradavky a tyto mlékárny produkují až 150 litrů mléka denně. Mláďata se narodí s otevřenýma očima, vyvinutými všemi smysly a jako obstojní plavci. Mohou zdvojnásobit svoji váhu už první týden.
*Samice neopustí mládě do dvou let.
*Velryby začínají být sexuálně aktivní v 8 - 9 letech a pojistí se v pokračování jejich druhu připuštěním s několika samci (Ti se mají, pozn. Marty). Akce trvá jen několik vteřin (Nemají, taky pozn. Marty).
*Jejich častým zvykem je vertikálně vystrčit hlavu z vody - říká se tomu "špehování". Rádi také ukáží ocas, když se potápí. K člověku se chovají vždy přátelsky.
*Mohou zůstat pod vodou 30 minut a ponořit se do hloubky 180 metru.


Mávání na rozloučenou

P. S. 1
Jelikož jsem se chtěla přesvědčit, jak moc Brácha nekecá, koukla jsem na web a tady máte mapu i s průvodním textem ze stránek
http://www.bajainsider.com/environment/whales-return-baja.htm
The map below shows the migration route of the Gray Whales from the summer feeding grounds in the Artic (red) along the coast of North America to the winter breeding grounds in Baja California. (yellow)
Nojo, nekecá. A vo to víc mu ten zážitek závidím.
Marta

P.S. 2
Víte, jak říká pětiletá dcerka mojí kamarádky a webmasterky Majky velrybám? VELERYBY! Fakt výstižné, přestože to nejsou ryby, ale savci. Taky to jsou největší zvířata na zemi a patří do rodiny savců, kterou nazýváme kytovci (catacea). Na rozdíl od ryb jsou velryby teplokrevné, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Ale Majko, zatím to Karolínce neříkej a promítni jí Bráchovy obrázky veleryb.



Fotogalerie z Velrybářské výpravy do Mexika ... zobrazit detail