Pirát, Jamajkan a ztracená vlajka aneb napálení Rema

Mnohokrát jsem byl požádán mými kamarády Petrem a Petrou, ať zmastím nějaký kec na toto téma. Ono pořád se mi do toho nechtělo. I když jsem psal mnoho let do různých časopisů, novin a magazínů v Česku. Nějak se mi přetrhla psací nit a víc jsem se začal věnovat počítači, kde vyrábím amatérské filmy z našich toulek.
Tento příběh se zrodil v Texasu, když jsme s manželkou - Kotětem odjížděli ze 7. celosvětového potlachu.
V neděli ráno 12.11.2006 jsme spěchali na letiště do Fort Worth, kde jsme měli půjčené auto a vrácení bylo stanoveno na pravé poledne. Při rychlém balení nás neťukla ani jiskřička vzpomínky na osadní vlajku. Všichni kolem ještě chrápali, jen starostlivý tatík Áda už pomalu chystal pro své ratolesti snídani. Samozřejmě se svezla i Petra, která se díky Petrovi vetřela do
této Popovic rodiny. Ráno jsme stačili jen s Ádou zalomit palec a popřát jim dobrou chuť.
Upalovali jsme směr západ na letiště. Po několika mílích jízdy a povídání s Kotětem, jak už to bývá, jsem šmátral v paměti, zda jsme něco nezapomněli. A ejhle, mozkovna zaregistrovala ztrátu naší osadní vlajky.Vlastně ani ne ztrátu, ale zapomnění. Byl jsem z toho nervózní, vždyť už byla se mnou na různých kontinentech. Kotě začala mobilem obvolávat všechny kamarády ze San Diega.
Samozrejmě že všichni dospávali a nebo měli vybité mobilní baterie. Stále v mé mysli byla zakodóvaná myšlenka: "Vždyť na potlachu je mnoho mých kamaradů. Snad někoho napadne, svěsí vlajku a někdy mi ji vrátí?!" Museli jsme čekat na návrat kamaráda Vosáka, ten přijel až za týden, Kazan ten byl doma dřív než my. První, kdo dorazil, byla Popovic rodina bez Peldy, která s Hankou Hosnedlovou a Georgínou poznávala architekturu Aztéků a Mayů v sousedním Mexiku. Svitla snad poslední naděje na vrácení naší vlajky. Po vytočení Petrova telefonního čísla se ozvala Petra. Na mou otázku rezolutně odpověděla, že o naší vlajce nic neví a nemají ji.
Už jsem se smířil, že vlajka je v nenávratnu pryč. Po několika dnech jsme se s Kotětem vrátili domů z velkého nákupu. Já vytahoval přeplněné igelitky, nosil je do kuchyně a Kotě přijímala telefonní hovory, které nás v tutu chvíli bombardovaly. Najednou změna! Kotě křičí: "Remo, máš telefon." Já na ní šeptem, kdo volá? Kotě s vykulenýma očima a pohybujícíma ramenama ukazuje, že neví. Na druhé straně se ozývá hlas:
"Ahoj Remo, tady Pirát. Vezu ti vlajku z potlachu. Přiletěl jsem a právě šlapu na tramvajovou zastávku. Budu tam asi za dvě hodiny a v 10 večer odjíždím do Mexika. Poznáš mě podle velkého širáku."
Po položení sluchátka šmátrám v paměti, ale Pirát ten se tam nenachází. Kotě v rychlosti vyrábí pro hladového trempíka dva fantastické sendviče, za které by se nemusela stydět ani Subway. Já honem chystám dvě piva Czechvary, nějakou Colu a 7up. Vyrážíme jak přepadové komando do večerního San Diega. Jsme v centru města u vlakové i tramvajové zastávky. Parkujeme na placeném místě, hážeme do nenasytné pokladničky čtvrťák za čtvrťákem. Nevíme, jak dlouho nás Pirát zdrží. Popadnu plnou igelitku žrádla a pití a upalujeme hledat Piráta.
Na vlakovém nádraží je plno cestujících, kteří nás očima rentgenují. Přejdeme nástupiště, vcházíme do vestibulu. Najednou zaregistruje mé oko v šeru nějakou potroublou ženštinu, která se snaží natočit na videokameru snad železniční architekturu? Okamžitě ji vymazávám z paměti, to může dělat snad jen ženská? Chodíme do okola, uděláme několik mazáckých koleček a přesouváme se přes cestu na tramvajovou zastávku. Správně by měl Pirát odjíždět odtud. Kromě několika ušmudlaných bezdomovců a černochů tam nikdo není. Zklamáni se vracíme zpět na vlakovou stanici. Nevím už, po kolikátém kolečku se objevuje nějaký "špinavec", jak ho zhodnotila Kotě, protože měl roztrhané džíny a v šeru byla vidět jen zdeformovaná tvář. A za ním pocupkával malý Jamajkan, který měl typické jamajské dredy, barevnou čapku a ještě v té tmě tmavé brýle. Zase ho registruju a říkam si blbec, je tak jak ti poblblý černoši. Vycházíme z budovy, zabočujeme do prava a najednou se Kotě otočí a hurónským hlasem zařve: "Remo, ten špinavec má tvou vlajku!" Otočím se i já a skutečně "špinavec" má na zádech mou osadní vlajku. Jdeme k němu blíž a v tom jde na scénu potroubá kameramanka, z které se vyklube Petra. Okamžitě nás napadlo, že "špinavec" je Petr. Nepoznali jsme ho a přehlíželi, protože neměl širák. Další herec přichází na scénu v podobě Jamajkana. Cvrček malý pocupkává za náma a blekotá něco, co mu není rozumnět. Petr nás varuje:
"Dávejte si bacha, ten je na drogách!"
Kotě se ho bojí a prosí Petra, ať ho pošle pryč. Já ještě sebral posledni zbytek sil (bylo toho ten večer na mě nějak příliš), otáčím se na Jamajkana a povídám mu: "Jen klídek." Za několik vteřin Jamajkan stahuje svou hřívu i s čepicí a vyklube se z něj další "čípek" povedené Popovic rodiny - taťka Áda.
Všichni jsme usedli na betonovou zídku, kde jsme se smáli, až nás břicha bolela a Kotě se málem počůrala. Samozřejmě cestující, kteří se dosud odvraceli a ustupovali před těma dvěma Popovic individuama, se na nás dívali a nemohli pochopit, co se vlastně událo. K tomu ještě nechápali, proč to ta kameramanka točí. Po skončeni tohoto divadélka jsme "vagabundy" naložili do našeho auta a zavezli k jejich. Parkovali několik bloků daleko. Jen mi vrtá hlavou, bylo to z úsporného důvodu a nebo, jak nám tvrdí, že aby jsme je nepoznali? A jeli jsme k nám na pokec.
A co na závěr - jak skončily naše sendviče? To víte, že jsme jim je nedali! Myslíte, že si je zasloužili?
Remo & Kotě

P. S. 1
Jo, zasloužili jsme si je moc. Dovedete si představit to pozdvižení, které jsme vzbudili, když jsme kráčeli v těch maskách od auta? A když jsme si sedli na nádražní lavici, všichni lidi okolo vstali a odsedli si. Jen k taťkovi se hlásilo pár feťáků a volali na něj: "Hej brácho!"
A tak naše masky z Hallowena slavily podruhé úspěch. I když sendviče určitě sežral Remo večer v posteli sám. Ale ať!
Petr & Petra & Taťka

P. S. 2
Jamajkan znamená Jamajčan.
Překlad z moravskoameričtiny do češtiny Petr Pop

P. S. 3
A mě štve, že jsem se flákala v Mexiku a nebyla u toho. Mohla jsem soubor obohatit o nějakou poběhlici. Ale jinak je to přesně podle přísloví "Co se škádlívá..." Remo s Kotětem jsou obětaví a bezvadní kamarádi. Ale před nima psssst, on by si Remo moc foukal.
Pelda

www.petrpetra.net