Pochopíš Rusalku?
Mohla si věčně žít
a ona směnku dá
za všední lidský cit.
Kdy ty jsi miloval?
To srdce ve sprintu
slzy a laskání,
polibky u plotu
taky bys neměnil
za tisíc životů?!

Otazník v životě
znamená tajemství
je lepší nevědět
co osud chystá ti.
Doufej že bude to
směs krásy - křehkosti
jak šíje labutí.

Na vlnách, ve vzduchu
a když už nejhůř je
jde to i po suchu.
Neznáme slovíčka:
bolest a starosti,
jsi naší královnou
nádherná VOLNOSTI.

Epitaf

Zemřel jak voják
v poli a ve stoje
smrt jeho hlavu
          nesklonila
přijal osud bez boje.
Letos v jeho koruně
                nezabzučí
roj včel při práci
          na květech
a srnka v jeho stínu
nebude víckrát chytat dech,
myslivec netroufne si na posed
který už vratce vypadá,
ptáci nesednou na větev
nebudou zpívat, co to dá.
Ale byl to život krásný
všechno jen dával, nikdy bral
na týhle fotce, Starý Brachu,
budeš žít dál.

Já mu říkám: "Ty seš cvok!"
a on že je herpetolog.
Chybí mu kázeň
a z hadů bázeň
(prostě je to blázeň).

A vo tom to je!

Nejšikovnější perský tkadlec neutká
koberec měkčí než vrstva jehličí,
nenajdeš krajku jemnou
jak sítě pavoučí,
žádný voňavkář neumíchá
vzduch, co je v lese po dešti
a elektrárna nedokáže
dát sílu blesku do sítě,
malíř nezvládne kresbu
jemnosti křídel motýlích,
ani sebekrásnější štrasy
nebudou mít lesk a jas kapky rosy
a filharmonie celého světa
nezahrají serenádu, co zpívaj ptáci na začátku léta ...
NADUTÝ člověče, myslíš, že jsi pán?!

Pitomá zima

Stromy krvácí v jeřabinách
a drží tryznu za listí,
nebe ždíme slzy v mlžných rozvalinách,
Léto je snadnou kořistí.
Vítr si vločky osedlává
a Slunce shání hrobaře,
rezatým stonkem tráva mává:
"Tak čau, a zase na jaře!"

Létu na rozloučenou

Euthanasie

Vrahům stromů

Umřel mi kamarád
bylo to s ním dlouho nahnutý
mízu sál už jen pár kořeny
které mu vichřice života ze země nevyrvala.

A ti co stáli okolo
ho podpírali větvovím
a šeptali: "Vydrž!"

Pak přišli se zubatou
a stačil jeden řez ...
a zazněl jeden vzdech ...

Patolog napsal číslo.
Hádejte, byl to strom nebo člověk?
Dobře, uhádli jste!

Stromům a lidem I

Skromný král

Svým žezlem kyne ve větvích
      korunu vždycky hrdě nosí
oblékl kůru místo pláště z hermelínu
      a jako diadémy kapky rosy.

Nepanuje mocí, silou,
      hrozbou zlou,
ale vládne nám
      fotosyntézou.

Pokloň se, poddaný!

Stromům a lidem II

U zrušeného signalisty

Je snazší všechno zaprodat
koleje, vlaky, svoji čest,
hlavně si dobře nahrabat
do vlastní kapsy, na vlastní pěst.

A zrušit místa, lidi, svědomí,
co je ti po sebrance
a kdo co umí nebo neumí?!
Je lepší posunovat s účty v bance.

Drážním papalášům