Toulky Marta

Čína - Rusko - Čechy - vlakem START




       Dnes s kamarádkou Alenou Pirklovou odjíždíme na letadlo-vlako-čundr směr Čína a Rusko. Podle nabádání Petra Jahody v jedné reportáži, že máme někomu sdělit naši trasu, vám tedy sděluji: Letíme do Šanghaje, pak už se budeme posunovat vlakem do Pekingu, dál do Ruska a jelikož si lpím na Transsibiřské magistrále, musíme začít ve Vladivostoku. I kdybychom se tam měli nějak vracet či prostřílet. Železniční trasu budeme improvizovat, jak se nám podaří dostat do vlaku. Nemáme zajištěné žádné místenky.
       I z tohoto důvodu mě pobavili Rusové s požadavkem k žádosti o vízum uvést první město v Rusku, kde si nahlásíme bumážku k pobytu. Jó, to kdybych věděla! Plácla jsem Vladivostok a nechám se překvapit, co z toho bude za průšvih. Ještě k tomu ruskému vízu, další požadavek zněl na vypsání trasy. Vzala jsem vlakovou a vypsala zastávky. Taky chtěli, kde budeme bydlet, kde budeme spát, koho navštívíme, pozvání vydané Ministerstvem zahraničních věcí nebo cizineckou policií ... a to už jsem nezvládla. Stará averze, způsobená tím, že jsem měla v České Třebové sovětské vojáky za barákem v kasárnách dvacet let, mě nabádala, že na jejich ambasádu nemůžu vkročit.
       A stejně se těším. Když jsem bylo dítě, měli jsme doma jedinej cestopis "Revír bez hranic" od Rudolfa Luskače. Četla jsme ho s baterkou pod peřinou kolem dokola a v duchu jsem viděla tu divokou tajgu, divoká zvířata.... Proto nechci projet Transsib rychlíkem pro inostránce, kde bude kupé s televizí, videem, ledničkou, servisem. Chci si to užít a odžít. Ač budeme muset sáhnout do suterénu svých sil. Možná jsem naivní. To se uvidí.
       Zatím jsem vyhrabala na půdě slovník. Ještě v něm byly taháky od maturity. Psala jsem o Sputniku a dostala z milosti za tři. Fakt užitečná slovní zásoba. Tak aspoň oprašuju azbuku a moc mně to nejde. No zkuste si napsat azbukou šišlimišli! S Číňama to bude asi ještě veselejší. Ti prý neumí ani anglicky. Což my dvě ostatně taky ne. Ale máme základní slovíčka napsaná tím jejich rozsypaným čajem.
       Ještě vám důvěrně prozradím, jaké jsme dvě trubky. Sháněly jsme letenku do Číny, bez zpáteční. Každý nám tvrdil, jak je jednosměrná letenka drahá. Ale nikdo nám neřekl: "Vy blbci, proč si nekoupíte i zpáteční letenku a prostě zpátky nepoletíte." Zní to v dnešní době neskutečně, ale nás opravdu takový jednoduchý podfuk nenapadl. A tak jsme zaplatily dvacet litrů. Jo s poctivostí ... nejdráž pojdeš.
       Poučena loňskou Afrikou neslibuju on-line reportáže z cesty. Ale pokud náhodou někde v tajze na internet narazím, ozvu se. Určitě ode mě neočekáváte průvodcovské informace o hloubce a velikosti Bajkalu, ale o zážitky nebude nouze.
       Sháněly jsme s sebou na cestu chlapa, ale všichni adepti ve finále vypadali, že bychom se staraly ještě o ně. Tak holt jedem dvě baby s batohama. Naši andělé strážní už zažádali o příplatky.
       Zatím si, prosím vás, aspoň kupujte moji knížku o Austrálii, ať mám po návratu na chleba.

Transsibiřská magistrála Transsibiřská magistrála



Čína - Rusko - Čechy - vlakem CÍL


Dokázaly jsme to. Přes veškerá varování pesimistů i realistů se nám s Alenou Pirklovou z cesty po Číně a Rusku podařilo - ve zdraví vrátit, nepohádat se, vidět vše, co bylo v plánu, ba i mnohem víc, a obohatit se spoustou zážitků. které jsme zdolaly. Bude to těžké. Vyprávět o Rusku je jako vyprávět o orgasmu - kdo to nezažil, nemůže pochopit. Vyprávět o Číně bude jednodušší - splnila všechny naše představy nasáté z knih, filmů a vyprávění. Zajímavý je také přechod z jedné země a tím i kultury do druhé.
No a cestování vlakem - to je skutečné poznávání života všemi smysly, není ošizen ani čich a hmat, o ostatních nemluvě. Nejezdily jsme izolované v kupé ale ve vagónech, kde jsou všichni cestující okamžitě jedna rodina. Pravda, párkrát jsme zatoužily stát se sirotky, ale každá jízda byla plná příběhů. Vagónový program nabízí ty nezajímavější životní seriály, stačí mít otevřené oči, uši a pusu. Jen pár postřehů:

Vaříte si kafe a někdo vám okamžitě podá svůj cukr.
Sebehodnější dítě je po dvou dnech jízdy zralé pro Herodese.
Spíte-li na spodní posteli, musíte se smířit s tím, že na ní budou sedět, tj. jíst, číst, povídat všichni z těch horních.
Spíte-li na horní posteli, neuděláte nic z fyzikálním zákonem o stoupání tepla vzhůru a budete ležet několik dní ve vlastním potu.
Jedete čínským vlakem a nevíte, kdy máte přijet do cíle? Každý vám to ochotně řekne, ale v celém vagóně není nikdo, kdo by vám to řekl jinak než čínsky. A tak jedete dál s tím, že cíl bude možná dneska, možná zítra...
V ruském vlaku si povídáte s babičkou, která jede za vnučkou. Už je pátý den na cestě. Rodiče s postiženým chlapečkem jedou za specialistou do Moskvy šest dní.
Vlak ujede devět tisíc kilometrů a přejde včas.
Když vás náhlá potřeba vynese z postele, určitě se zrovna projíždí hygieničeskou zónou a záchody jsou zavřené. A možná ještě hodinu budou.
V Číně budete za oknem vidět několik dní ubíhat rýžová pole, všude jsou lidi a každý kousíček půdy je obdělán.
V Rusku za oknem poběží několik dní nádherné lesy, jen občas přerušené vesničkou s pár dřevěnými chaloupkami.
V čínském vlaku je personálu na jeden vagón hodně (průvodčí, číšnice, ochranka, uklízečky, obsluha...), je úslužný, zdvořilý, pracovitý.
V ruském vagóně je jedna děžurná a můžete si být jisti, že si vždycky najde důvod, za co vás sprdnout.
Nešlo utajit, kam si dáváme kameru, kde máme doklady, že vlastníme foťák. Nikdy se nám nic neztratilo.
Přijedete na čínsko - ruské hranice do čínské pohraniční dědiny a dozvíte se, že vlak do Ruska jede v pátek a v neděli. A dnes je úterý. (Přejely jsme autem s pašerákama a v noci už jsme spaly na nádraží v Zabajkalsku.)
V Číně má každý místenku, bez ní se nedostane nejen do vlaku, ale ani na nástupiště. Každý má svoje místo jisté a přesto je v čekárně výzva k nástupu současně výzvou k hromadné akci, tlačenici, mačkanici, křičenici, strkanici, přetahovanici... My stojíme podlomeny pod tíhou svých batohů, přidušeni tlakem těl, tašek, loktuší, košů, pachem těl, polívek, miminek, zvířat, smějeme se a řveme na sebe: "Užívej si to! To už nikdy nezažiješ!"
Zamáváte ženským, se kterými jste za jízdy propovídaly bezva den a místo nich přistoupí ruská variace rodiny Homolkovy, která jídlem zarovná celý stolek, taťka jim z postele přetéká a mamka si sedne na vaši postel (v tomto případě Aleninu). No co, jede se dál.
Doma vás vzbudí zachvění pavučiny. Tady řvou lidi, drncají pražce, hraje rádio, skřípají brzdy, hlásí drážní rozhlas, vykřikují obchodníčci... a vy spíte ukolébání houpáním jako v lůně matky.

Přestanete se koukat na hodinky, stejně měníte časová pásma častěji než ponožky. Tady se měří čas kalendářem a každý je s tím smířen. Je to cesta poklidného plynutí a ubíhání - ŽELEZNIČNÍ NIRVÁNA.





Železniční mapa V čínském vlaku Nultý kilometr z 9288 km Transsibiřské magistrály v Moskvě na Jaroslavském nádraží