Toulky Marta

Austrálie 2007 - 2010




OTEVŘENÝ DOPIS MÉ ZUBNÍ LÉKAŘCE

Milá paní doktorko,

posílám pozdrav z jihu zeměkoule a nedá mi to, abych Vám nenapsala o mé první zkušenosti s místním dentistou.
Manžel mě donutil k návštěvě jeho zubaře, protože mám poslední dobou velice citlivé zuby. Podezřívám z přecitlivělosti obnažené zubní krčky. Toto slovíčko jsem ve svém slovníku nenašla, takže už jen vysvětlit, co mě trápí, byla trochu komedie říznutá pantomimou. Pak si mě doktor položil do křesla. Opravdu křeslo se mnou sklopil tak, že jsem ležela. Potěšitelné bylo jen to, že na stropě, kam jsem koukala, měl obrázek zámku z Francie, takže výhled byl moc hezký. Klokaní dentista prohlédl moji dutinu ústní i s jejím obsahem a řekl mi, že si špatně čistím zuby. Tuto diagnózu vyřkl takovým způsobem, že jsem si připadala jako idiot z rozvojové země, který neví, co je zubní kartáček a zubní pastu si maže na chleba. To mě dožralo natolik, že jsem přestala brát ohled na moji chabou angličtinu a vcelku plynule jsem mu odvětila: "S vámi doktorama je to těžký, každou chvíli máte jinou teorii a kdo s ní nedrží krok, tak je u vás za blbce. Když jsem byla malá, musela jsem si čistit zuby vodorovně, když jsem byla dospělá, tak jedině svisle, aby se nepoškodila dáseň, a teď je tohle všechno zase špatně!" Nevěděla jsem, jak se řekne dáseň, tak jsem řekla maso, ale on pochopil, kam mířím. Vcelku vztekle šel do recepce, přinesl nový kartáček na zuby, vyrval ho z obalu a mě narval zpátky do křesla. Znovu mě uložil naležato a předváděl, jak je teď IN čistit si zuby krouživými pohyby, aby se vyčistily i mezery mezi zuby a dásně se dostatečně orvaly. Navíc mě objednal na jakousi výuku čištění zubů, při které mi asi i vyčistí zubní kámen, protože tato práce je pod jeho profesionální důstojnost. To bude dělat někdo s nižší kvalifikací a nižším platem. No, zatím nám hlavně vyčistil peněženku. Já jsem za tuhle prohlídku zaplatila 70 australských dolarů, což je asi 1 200 Kč a David dostal jednu obyčejnou plombu s injekcí celkem za 250 AU$ tj. 4 330 Kč. Positivní byl jedině fakt, že nám nenaúčtoval ten kartáček. Příjemné bylo taky to, že ve vodě na vyplachování zubů měl přidanou ústní vodu, takže jsem v puse necítila chuť krve, která mi z toho masa valila. Davidovi navíc oznámil, na kterých zubech by potřeboval udělat korunku a ještě nějaké zákroky, které jsem už raděj neposlouchala. Po odchodu z ordinace mi David na půl pusy (půlka ještě byla ztuhlá) nařídil, ať zjistím od mého bráchy adresu jeho zubaře (brácha žije v USA, ale k zubaři jezdí do Mexika, čemuž jsme se donedávna vesele smáli) a taky ať zeptám na cenu letenek, že to určitě nemůže být dražší, než co ho vyjde korunka tady. V Austrálii je totiž ošetření u lékaře sice hrazeno pojišťovnou, ale nezahrnuje zubaře, specialisty a nebo jen částečně a podobné finty (u očního specialisty jsem nedávno za sdělení, že nenašel, co mě stále tlačí v oku a proč vidím bílé skvrny, zaplatila 200 AU$, to mi teda vytřel zrak). Myslím, že větší zásah než plombu si David nechá udělat jedině od španělsky mluvícího zubaře, anebo mu ten australský bude muset dát umrtvovací injekci hlavně před placením.
Na očistu zubů půjdu za dva týdny. Zatím si je čistím speciální pastou na citlivé zuby. Jasně, že je čistím krouživými pohyby. Po vyčištění, někdy i mimo, si pastu naplácnu na zuby, aby působila dlouhodobě (přesně dle sedmdesátidolarové rady). Takže se zubní pasta stává mojí nejběžnější potravinou.
Předchozí text neberte jako stěžování, prostě Jiný kraj - jiný mrav. Já jsem se tomu musela smát, a tak jsem se s Vámi chtěla podělit. Už se těším, až zase přijedu do Čech a budu moci jít k zubařce, které budu rozumět a věřit, a která mi navíc bude při koukání do mé pusy zpívat. Nu a kdyby Vaši pacienti reptali nad poplatkem 30 Kč, tak jim dejte přečíst, kolik stojí otevření si pusy na australského zubaře.
Jinak jsme oba v pořádku, manžel je moc hodný, jsem tu šťastná a spokojená. A až ještě jednou přestanu mluvit jako hotentot, ale budu mluvit anglicky, tak to už bude úplný ráj. No a taky až budu mít zuby ve skleničce a budu Vám je na opravu posílat leteckou poštou.

Pozdravujte sestřičku, mějte se moc hezky, vzpomínám na Vás
Marta

P.S. 1
Chcete vědět, jak to dopadlo? Kamarádka z Kanady mi napsala, ať se vyprdnu na všechny rady, speciální zubní pasty a jiné předražené vymoženosti, ať si nasypu mořskou sůl na zubní kartáček a tím si čistím zuby. Zaručuje mi, že ušetřím svoje zuby i svoji kapsu.

P.S. 2
Když už tady stále omílám finance, chtěla bych Vás poprosit: kdybyste někdo sháněl bydlení v Pardubicích, nebo věděli o někom, kdo by sháněl bydlení v Pardubicích, nebo věděli o někom, kdo by věděl o někom, kdo by sháněl bydlení v Pardubicích...
www.idealnet.cz/cgi/detail?evc=929-291217
tady je odkaz na můj byt, který zeje prázdnotou a za chvíli bude podobně zít (nebo je snad správně zejat) i můj účet.

(Prosím, zkopírujte si odkaz do svého prohlížeče. Hostingový server ho blokuje, jelikož je to odkaz na komerční stránky a je mu úplně šuma fuk, že ten byt je moje vlastní soukromí)

P.S. 3
řidičák Do třetice všeho dobrého: UDĚLALA JSEM ŘIDIČÁK!
Písemné testy jsem nadřela, i když ani to nebylo v cizí řeči jednoduché. Vzpomínala jsem na Bráchu, jak dělal řidičák v USA a nevěděl, kolik měří ve stopách a palcích, a tak to napsal podle písničky "teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět" a ono to přesně sedí. V podobném přihlašovacím formuláři, kde je barva očí a výška naštěstí v cm, jsem měla vyplnit COMPLEXION. V životě jsem to slovíčko neslyšela a neviděla. Myslela jsem, že se ptají, jestli mám nějaké komplexy (třeba méněcennosti), které by mě omezovaly při řízení a chtěla jsem napsat NO. Ale naštěstí tam byl David a poradil, ať napíšu FAIR. Tak jsem to neřešila, manželovi věřím všechno, a říkala jsem si, že to je třeba jako, že nemám komplexy, že jsem fér. Doma jsem podle slovníku zjistila, že inkriminované slovíčko znamená pleť.
Testy jsem zmákla na 100 % a David na mě byl patřičně hrdý. Ovšem z jízd jsem měla panickou hrůzu. Aby ne, po třiceti pěti letech vlastnictví řidičského oprávnění v zemi, kde se jezdí vpravo. Taky jsem měla v první chvíli dóóóst problém, abych zůstávala na té správné straně silnice, bohužel ta pravá je ta levá. Moje začátky jsme přežili jenom díky Davidově trpělivosti a díky jeho nápadu, že mě prvních dvacet kilometrů nechal řídit s blikajícími výstražnými světly. Jela jsem totiž pomalu a víceméně uprostřed silnice. Stále jsem se koukala, kde jsou čáry na silnici a kde jsem já a opakovala jsem si, že levá ruka je ta, kterou nepíšu. Postupně se to lepšilo, až se to vylepšilo natolik, že jsem zvládla zkoušky napoprvé. Jen Davidovi za tu dobu přibylo pár (mnoho) šedin na hlavě.