PŘIŠLA MI ZPRÁVA O KONCI SVĚTA...

Já vím, že čekáte na zprávy z naší cesty po USA a s koncem světa Vám můžu něco. Prosím, vydržte to se mnou.
Tak tedy Přišla mi zpráva o konci světa. Takový ten chytrý email, jak někdo už nápřed ví o všech katastrofách. Mažu bez čtení. Tentokrát můj prst nad klávesou DEL zadržel letopočet 2010. No to je sakra blízko!
Taky současně v mé hromadě emailů po měsíci absence byla spousta vzkazů od kamarádů. Z valné většiny se něco nedaří, něco nejde, nefunguje - práce, rodina, vztahy. Potřebují si postěžovat a já jsem daleko, takže to nemůžu vyprdelit hned za dalším rohem. Ráda je vyslechnu, spíš přečtu, poradím, pomůžu.
Teď se mi v hlavě vše spojilo a zamýšlím se všeobecně: "Co my děláme pro to, abychom byli šťastni?" A taky konkrétně: "Co si mám myslet o sobě, kdyby fakt ten konec měl přifrčet?" A najednou jsem šťastná, že jsem v posledních letech udělala VŠECHNO TO, CO JSEM CHTĚLA.
- Že jsem opustila dobře placený a dobře vyhřátý flek na GŘ Českých drah, když můj táta nesměle zašeptal, že by chtěl ještě jednou do USA za synem, ale sám si netroufá cestovat. Po návštěvě mi řekl, že to byly nejkrásnější měsíce jeho života, další rok onemocněl a už nikdy nikam nepojede.
- Že jsem snad pár lidem udělala radost svojí knížkou, i když jsem ji vydala vlastním nákladem v době rozvodu, kdy jsem počítala každou kačku.
- Že jsem jela na cesty, po kterých jsem toužila, i když to mnohdy bylo na hraně s cestováním, s dovolenou i s financováním.
- Že jsem se o zážitky z cest podělila na besedách, i když to znamenalo vybrat fotky, popsat fotky, ověřit fakta, nastudovat historii, překonat trému.
- Že jsem spoustu času strávila s kamarády, i když mě potom čekal pozdní návrat do prázdného bytu a okradení spánku. Oni mi teď pomáhají překonat stesk po domově.
- Že jsem odjela do Austrálie, po které se mi šest let stýskalo. Odjela jsem bez znalosti angličtiny, bez dostatku peněz, přistála jsem s batohem, s vízem a se zvacím dopisem od devadesátiletého strejdy.
- Že jsem si vzala Davida, i když jsem o něm nic nevěděla a s mojí chatrnou angličtinou ani neměla šanci se něco dozvědět. Jednala jsem podle citu a teď, po měsících urputných bojů s jazykem vím, že mám nejlepšího manžela na světě a každý den se divím tomu, jak jsem na druhém konci planety, v rozdílné zemi a kultuře našla člověka se stejným myšlením a stejným smyslem pro humor.
- Že jsme prožili krásný měsíc společně s Bráchou, s Petrou a Kačenkou, protože oni jsou moje krev. Stálo to za to, přestože si na koupi letenek vzal David půjčku, kterou teď splácíme.
- Že teď sedím u počítače a snažím se dát smysl svým nesmyslům, i když si počasí a teplé moře přímo říkají o válení na pláži.
- Že poletíme v létě do Čech, budu pomáhat našim a opakovat jim: "Mám vás ráda," a budu šťastná s kamarády, které mám ráda, přestože jim to neříkám.
- Že je mi vlastně jedno, kdy se příroda, svět nebo my rozhodneme končit.

Nějak se do toho výčtu nevešlo, co jsem si kdy koupila, jak mám prťavý byt, kdy jsem měla jak naklizeno, uvařeno, jestli mám auto. Jakoby věci před koncem světa ztratily hodnotu.

Raděj končím staré pověsti česko - australské. Tohle je MOJE ZPRAVA KE KONCI SVĚTA. Jasňačka, že spoustu věcí nemůžeme ovlivnit politiku, ekonomiku, počasí. Ale ještě zbývá fůůůra dalších, které změnit můžeme. Pokud jste nespokojeni s tím, že Vám život jako slizký úhoř proklouzává mezi prsty, zkuste si udělat svoji Zprávu. Výčet toho, co VY jste udělali pro SVOJE štěstí. Bez toho že byste psali: "Čekal jsem na zázrak, na zlatou rybku, na kouzelného dědečka, na někoho, kdo něco rozhodne nebo udělá za mě." Nikdo za nás nic neudělá, proč taky, je to náš život. Jak se říká na dráze: "Každý svého štěstí strojvůdcem." Tedy pokud vůbec víme, co pro nás je štěstí.

Omlouvám se, že tady mudrcuju o sobě místo toho, abych Vám srandovně popsala, jak v kalifornských horách David poprvé stavěl sněhuláka a zkoušel, jestli sníh chutná jako zmrzlina; jak jsme měli druhou svatbu v nevadském Las Vegas s Elvisem Presleym, který vypadal jako povedený exponát z muzea voskových figurín, ale byla s ním sranda, jak tam byla nejkrásnější družička Kačenka a jak tam přilítli jen na ten jeden den kamarádi z Kanady a jak nám tam zákeřný Brácha vyměnil prstýnky za přívěšky, čímž rozhodil i Elvise; jak jsme se v pravé arizonské poledne trmáceli do stráně mezi obrovskými kaktusy saguaro, protože nás Brácha vedl zkratkou pod heslem "Je to delší, ale zato mezi chřestýšema a tarantulema"; jak jsme podlehli Davidovu loudění a vlezli na adrenalín z adrenalínů, které znám, nejadrenalínovatější a nechali se na věži v Las Vegas vyhodit na vozíku nad město ve výšce 270 metrů, potom rameno Bráchu a Davida vysunulo nad město v kolotoči, který je v té výšce točil a hluboko pod nimi jezdila auta a chodili lidi, a já navíc v nevědomosti sedla s Bráchou do sedačky, protože jsem, prosťáček, netušila, že nás vystřelí sedmdesátikilometrovou rychlostí na konec věže a pak nechají volným pádem spadnout zase dolů; o tom, jak David v hotelové mikrovlnce sušil vyprané ponožky, až chytly plamenem; jak jsme v kasínu vyhráli dva dolary šedesát centů; jak nás Brácha vezl terénama, kde jsou jen duny a písku tuny a navíc nevěděl, kde jsme nebo o tom, jak jsme tři hodiny jeli nějakých deset kilometrů z Mexika, protože na hranicích byla fronta, neb ten den zkorumpovaná mexická vláda odzbrojovala zkorumpovanou mexickou policii, o českém pivovaru v Mexiku a taky o tom, jak Brácha plnil každé naše přání a jak byl David trpělivý a Kačenka kouzelná a Petra starostlivá a já někdy protivná...
Sorry, o tom všem někdy jindy (až se mi bude míň stýskat).

Když to tak po sobě čtu, mám pocit, že bych měla přestat chodit na sluníčko, protože buď blbnu nebo senilním. Nejspíš obé je pravda

Hodně štěstí přeje Marta z konce světa

P. S. Dnešní dodatek je myšlen jako útěcha pro ty, kteří naříkají na situaci v Čechách: za poslední měsíce australský dolar klesl téměř na polovinu své hodnoty, lidé ztrácí peníze, práci, důvěru a nervy; na severu jsou obrovské záplavy, na jihu tropická vedra doplněná příšernými požáry (my jsme naštěstí uprostřed). A zítra tady budou na dráze stávkovat.